čtvrtek 28. června 2007

Jeden joke ;)


Tenisový loket

Chlapa bolí loket a chce jít k doktorovi.
Kamarád mu říká:
Neblbni, u nás na fakultě teď testujeme super počítač,
ten ti za 50,- Kč udělá diagnózu i navrhne léčbu, stačí trocha moče.
Chlap to zkusí a z počítače vypadne lístek:
Máte tenisový loket. Dávejte si Priesnitz obklady přes noc, přes den
natírejte Olfenovou mastí, berte Brufen a šetřete to 3 týdny!
Chlápek je spokojenej, ale hned si říká, jestli to není nějaký podfuk
a jestli by ten počítač neoblbnul.
Rozhodne se, že to zkusí.
Doma nalije do lahvičky vodu z vodovodu, přidá kus slin od psa, moč od dcery a od manželky, a nakonec i svoje sperma. Všechno smíchá a vzorek hodí do počítače. Ten dlouho bzučí, cvaká, pak vyjede kus papíru a na něm je napsáno:
Voda ve vaší domácnosti je příliš tvrdá, pořiďte si katexovy filtr.
Váš pes má blechy, umyjte ho šampónem Autin. Vaše dcera bere kokain, dejte ji na terapii. Vaše manželka je těhotná. Jsou to jednovaječná dvojčata, obě holky. Nejsou Vaše. Pořiďte si právníka. A jestli nepřestanete masturbovat, tak se Vám ten tenisovej loket nikdy nezahojí!

No a ještě jeden krásný obrázek :D

pátek 22. června 2007

Tak o životě...


Nejdřív pár věcí ze života. Pes furt nehárá (na fotu na svém oblíbeném místě - u ledničky), takže težko říct, kdy budou štěňata...jakoby (teď si nejsem jistá, jestli dohromady nebo zvlášť, jdu tedy cestou nejmenšího odporu a dohromady) to ta potvora věděla, že se čeká jenom na ni, aby se mohlo jet za panem ženichem až do nějaké díry u Děčína. Další termín je teda září, ale když nehárá teď, tak to časově taky moc nevychází. Prostě se nějak zasekla...možná žádné potomky nechce ;)(a já jí rozumím).
Sobota to byla...6. myslím, tak to jsme měli sraz z gymplu, dorazilo prý pouze pět souputníků :D No...nic moc, já jsem teda měla taky dorazit, ale v ten samý den slavil můj rodič své životní jubileum s lidma ze cvičáku a bylo tam dost lidí, takže jsme se sestrou pomáhaly roznášet jídlo a takové ty věci... Časem, jak se tak stmívalo a bečka (radegast) ubývala a slivka ubývala a víno ubývalo a...o půlnoci jsem se definitivně rozhodla, že nikam nejdu a zůstávám tam. Teoreticky jsem si tam se všema potykala...už žádné dobrý den jak v mateřské školce. Dokonce přijel i Bílý bizon se svými dvěma koňmi...už si asi nevzpomenu na jména, ale klisna byla bílohnědá a její hříbě celé bílé...Bizonovi je 78, jak nám řekl, a klidně může někdy přijít...aby ty děti poznaly, co to je příroda ;) No spíš čekal, že mu někdo přinese ohnivou vodu, ale to se nestalo. Koníčci byli unavení, byli prý totiž na Lysé...no tak to jsem věřila, že toho už mají plné zuby. Stáli nehybně a usínali, takže se dali v klidu hladit :) Domů jsem šla kolem jedné...dvou. Podle slov sestry mě "musela tahat" domů, ale já si všechno přesně pamatuju a sestra samozřejmě přehání :P Akorát jsem málem usnula ve sprše...no a co :D Každopádně druhý den jsem byla jak beránek (ovečka) a když jsem viděla kolik chlastu máme zase doma (dary)...ach...ti lidi prostě nemají žádnou fantazii ve výběru dárku k narozeninám. Jenom ještě takový dovětek...tak trochu jsem byla vyzvána k tanci (na ABBU?!!?!!) a víc lidí prostě tančilo a pak někoho napadlo rozlívat po ostatních vodu...naštěstí mně se to vyhlo, ale prý mému mobilu ne (jsem ještě teda od sestry schytla, že se nestarám o své věci). No a včera jeden účastník akce byl za otcem něco řešit a první otázka byla na mě: tak co mobil, je v pohodě? ...a já jako co by mělo být s mým mobilem, Nokia vydrží všechno...a vůbec jsem si nevzpomínala, o co vlastně jde. No jo, snad příští akce dopadne líp ;)

středa 13. června 2007

Kočičky a filmy


Na začátek radostná novina, na zahradě skutečně žije šedá kočka (viz. foto), která má s černým kocourem tři koťátka..pěkně barevně odstupňované, takže jedno skoro celé černé s nepatrnými pruhy, druhé černošedé s pruhy a třetí po mámě ;) (to je asi nejhezčí). Až teprve teď jsem je konečně viděla...a to už jsou docela velká ta koťata, celou dobu se asi schovávali, protože se bojí psa no a pak na zahradu chodí ještě jeden kocour, bílohnědý, no a na toho ta šedá prská a tak...vůbec se nebojí (kocour) a když zavolám čiči tak hned přiběhne a začne se lísat. Škoda že vypadají tak uboze. Tudíž když už jsme jim poskytli přístřeší, tak jsme jim tam dali i misku s mlíkem a piškotama...to jako zabralo, šedá se už nechá pohladit, ale koťata vůbec, člověk se přiblíží a hned zdrhají. Na ochočení to tedy asi nebude :( Včera se taky vidělo, jaký je náš pes hrdina...šedá kočka ji normálně odehnala a v klidu se šla schovat dovnitř :)) Takže pokud budou kočky na pozoru, nehrozí jim žádné nebezpečí ;)


Naked Lunch (1991)

Nahý oběd je hooodně psycho film, knižní předloha samozřejmě stejnojmenná kniha od Williama S. Burroughse a i když jsem knihu nečetla, dalo by se říct, že si s ní Cronenberg (btw taky Crash) poradil slušně, dobrá atmosféra po skoro celé dvě hodiny a hlavně výborný Peter Weller (sexy barva hlasu ;) - teď se dívám, že hrál i ve "24"...hmmm...a taky v Za mraky a to se cení :)) Jinak teda líp by se tenhle film sledoval společně s nějakýma drogama v sobě, ale to tady nechci zbytečně rozebírat ;) Čili 4****.


Citizen Dog (2004)

Občan pes je taky psycho film, ale úplně v jiném smyslu. Za prvé místo vzniku Thajsko, za druhé úplně jiná hudba (v Naked Lunch jazz a hlavně sax sóla ;). Za další plyšový medvídek hulící jedno cigáro za druhým se svou osmiletou majitelkou, které je vlastně 22 (!?) a tento zlozvyk méďa pochytil po ní, Pod...hlavní hrdina, reinkarnace babičky (dokonalé), sardinky, uklízečka, ghost rider a hlavně barvy barvy barvy...neskutečně barevný film. No a potom taky skvělá úvodní píseň...ještě teď si ji thajsky pobrukuju ;) Musím dát ovšem 4****, protože těch barev a všeho...no ke konci se to celkem táhlo, jinak by to bylo za 5 hvězd :)

středa 6. června 2007

Apparat - Walls (2007)


Hmmm...to zase byla jednou láska na první pohled (poslech) ;) A to se mi nestává jenom tak, no vlastně ještě Xploding Plastix, ale jinak se ke všemu musím složitě prokousávat a rozhodně mi nestačí jeden poslech. A taky jsem dost kritická. Ovšem u téhle desky prostě nemůžu jinak, než ji (zatím) označit jako album roku ve virtuální mikra´s chart :D Prostě už první track mě dostal a nepustil....a to ani nemluvím o druhém, a tak bych mohla pokračovat až ke konci alba - pozor na poslední track, je škoda přijít o ty šumy :)) Ještě teda zmíním You Don´t Know Me...asi moje srdeční záležitost. Jedna chytrá paní/slečna na nějakém webu, těžko říct kde, psala, že poslouchala tohle album pořád dokola a neměla vůbec potřebu nebo chut si pustit něco jiného, jednoduše proto, že Walls obsahuje všechno...elektroniku, idm, pop, a taky spoustu akustických nástrojů, takže je velice kompaktní a zcela uspokojující ;) Apparat je prostě geniální ;)

Jo a jen tak btw jsem pro tento týden top listener na last, ale to mě nepřekvapuje :D

neděle 3. června 2007

Pustevny


Ucucávám si tady vodu (pramenitá z kohoutku a bez bublin!) a přemýšlím co k tomu napsat, když už to je týden, co se tahle vyčerpávající akce uskutečnila. Předně musím podotknout, že obuv jsem nezvolila ideálně, mým rodičem jsem totiž byla ujištěna, že půjdeme (já, sestra, pes) celou cestu po asfaltce...eeh...ze začátku to tak vypadalo, ovšem...no já se k tomu dostanu. Ale nadšení bylo velké, příprava trvala skoro tři roky (od té doby co máme nového pejsánka).

Vyrazily jsme vlakem z místa bydliště do Kunčic pod Ondřejníkem asi v deset dopoledne (večer jsme se se sestrou shodly, že nemíníme vstávat extra brzo), pes samozřejmě ve vlaku stresoval, lidi se otáčeli a určitě si říkali v duchu, jak to nebohé zvířátko týráme, když přece nechce jezdit vlakem apod. Jejich pohledy to naznačovaly jasně! Ale na to už jsem si zvykla.

Před nadrem jsme hleděly do turistické mapy, po jaké barvě - značce vlastně půjdeme...hmmm...z toho jsme nebyly moc chytré, naštěstí hned vedle byl takový ten sloupek s cedulkami, takže i s kilometry to mělo být po zelené (hezká barva) a 8 km. Značení bylo opravdu excelentní, v tom problém nebyl. Šly jsme...šly a šly...po avizované asfaltce, až na dost velký vítr vše v poho, příroda, čerstvý vzduch...pak horko, dusno. Před námi byly pořád dva kopce a na jednom byly nějaké budovy a ještě něco, co jsem nedokázala identifikovat...a říkám sestře: no, tak přinejhorším vyjdeme tady na ten první kopec a plynule přejdeme na ten druhý :D (jj, ještě stále to vypadalo optimisticky).

Pořád se šlo kolem chatek a pak *vchod* do lesa a strmější asfaltka v rozpadajícím se stavu...ale slunce svítilo, pes plaval v potoce, sem tam někdo jel na kole a my se potily a probíraly různé věci. Na jednom rozcestí cedulka že už jenom 3,5 km...jooo...tam budeme za chvíli.
Bohužel...bylo čím dál větší vedro, šly jsme už docela dlouho a ještě k tomu konec asfaltky a začátek prudkého stoupání, které už skoro vlastně pokračovalo až na Pustevny, a kamenitá cesta jak na nějakou velehoru..hmmm..botky prostě dostaly zabrat.

Kdybych to věděla, tak samozřejmě beru goráče. Člověk se pořád učí.
Po jednom náročém úseku to už vypadalo, že konečně jsme u cíle, ale na stromě byla akorát cedulka, že se tam vyskytují chráněné šelmy (viz. foto) a další odbočka a další nekonečná cesta lesem (jo, les byl fakt pěkný).

Moc lidí jsme taky nepotkaly a jenom jsem uvažovala, co bych asi dělala, kdyby se objevil medvídek nebo tak něco. Během výstupu jsme teda funěly a nadávaly, že tohle stačilo na dlouhou dobu a hned tak zase Pustevny netřeba vidět a ještě padaly různé nepublikovatelné výrazy ;)

Bylo už skoro půl jedné, docela hlad a konečně zase rozcestník a info že už jenom 1,5 km. Jupíííí. Naštěstí se už šlo jenom po rovině, lidí přibylo...nakonec jsme konečně prošly kolem hnusného kontejneru a pak už jeden hotel a druhý hotel a...a....zkoumaly jsme jídelní lístky...zvítězila terasa u hotelu...nevím název...každopádně zelená střecha a takový ten typ horského hotelu, který se kdysi stavěl.

Bylo nádherně, pobíhající děti (to není nic pro mě ani pro psa), ale to se dalo vše v klidu přečkat, protože jsme si objednaly fakt mňamku (sestra vybrala a za to jí patří můj dík): stejk z lososa na bylinkách...mmmm....až na ty otravné mouchy to nemělo chybu. Za hodinu už zase plné energie jsme vyrazily směr socha Radegast a kostel Cyrila a Metoděje.

Všude samí důchodci, matky s dětmi, Poláci a Slováci (taky Američani ;). Cesta je široká, lemována stánky s různým zbožím a občerstvením, je tam prostě vždycky docela rušno. V zimě to tam vypadá taky dobře, ale ty sjezdovky jsou o ničem, je jich hodně, ale jsou krátké, takže se člověk vůbec nesveze. Bod má ovšem to prostředí a tak. Potkaly jsme jednoho kámoše, šel ještě se známým a protože jsme nasadily celkem svižné tempo, tak jsme je předešly a jenom jsme za sebou slyšely: Nooo tak kdybysme jako chtěli, tak taky můžeme jít tak rychle že :))

Cesta se táhla...pořád horko...hodně lidí, ale socha Radegasta konečně na dohled (u ní ječící děcka, výlet ZŠ). Pokračovaly jsme a kostel furt nikde. Takže jsme šly a šly a pak konečně ten nádherný dřevěný kostel a hned vedle něho hnusný vysílač nebo co to je, děs. Udělala jsem pár fotek (i trigonometrický bod, viz foto ;) a pak zase zpátky. Kdybychom ale věděly, že to bude taková dálka, tak se na nějaký kostel vykašleme, ale já sem si prostě pamatovala, že je Radegast a pak se chvíli jde chodníčkem v trávě a kostel. No, to jsou asi ty dětské oči :)

Nakonec tedy z Pusteven k soše 1,5 km a od sochy ke kostelu dalších 1,5 km. Hrůza...z Pusteven jsme vyrazily směr nadr kolem čtyř hodin! Ještě nezbytné foto Jurkovičových staveb (článek z Reflexu pro neználky), doplnění tekutin (Calipo od Algidy :))) a šup šup dolů stejnou trasou zpět.
Na závěr bych teda ještě jednou podotkla, že nás strašně bolely nohy a ušly jsme celkem asi 22-23 km. Pejsánek doma spinkal jak zabitý ;)






čtvrtek 24. května 2007

Na sever severozápadní linkou + pouť


Nejdřív byla vlastně ta pouť...v neděli, už se mi ale nechce přepisovat název ;) Pouť...no...jako každý rok na Čeladné (btw golf a mrazící sauna...popíšu někdy později), spousta lidí, kolotoče na stejných místech, pravé valašské trdelníky už neprodávali (dorazily jsme tam se ségrou a psem kolem 3...4 PM), horko...pes trochu ve stresu, moc se jí nelíbila housenková dráha (dost rachot), ale jinak se chovala způsobně, protože jí bylo strašné horko a celkově byla taková chcíplá, že potom doma spala vedle postele jak zabitá...a to už je co říct, tohle normálně nedělá :)
Takže jsme to jenom prošly a že si sedneme u Prosperu venku, ale tam nebylo kam, takže jsme šly nahoru k nadru...U pařezu bylo volno, jsme daly makrelu na ohni (asi tak polovinu sežral pes) mnam mnam no a čepovanou kofolu (černý kozel jaksi nebyl) a pak vlakem domu...jako černí pasažéři :)) Ta cesta trvá asi jenom 5...8 min max, nastoupily jsme do prvního vagónu, na jeho konec, a průvodčí začal kontrolovat lístky ve druhém vagóně a šel směrem dozadu, čili jsme ušetřily asi 40 kaček nebo já ani snad nevím, kolik by to stálo...možná míň :)) Pes celou cestu ječel, no a při výstupu zase stresovala...plno lidí všude...no nakonec seskočila moc rychle, takže jsem se nakonec poranila já! (jj...málem jsem přišla o prstík, ale obešlo se to bez šití apod...jen malá řezná rána ;)...nevím o co jsem si to způsobila X)

Večer tedy opět Projekt 100 v 19:30 a Na sever severozápadní linkou -> Hitchcock. Málem bylo vysílání ohroženo, protože když jsem přišla do kina asi v 19:28..4 lidi seděli uvnitř, ticho jak v hrobě...tak jsem se zeptala jestli dneska něco bude...no, odpověď byla že asi jo, ale musíme ještě počkat min na 3 lidi, aby nás dohromady bylo 10...hmm...naštěstí přišel Američan s manželkou a dcerou : americká čeština - Dneska nebude film? To je moc dobry film :)) Byli jsme zachráněni :))
Co o filmu...možná jsem čekala trochu víc, některé scény působily trochu směšně, ale jinak výborné dialogy, scénář, docela vtipné to bylo :) Cary Grant byl skvělý.
4****

úterý 15. května 2007

Majáles Brno + Ostrava 2007


Ráno nevypadalo vůbec dobře, pršelo, hnusně, zamračeno - samé nežádoucí věci na open air festival. Naštěstí od půlky cesty sluníčko, teplo, poskakující zajíci po polích apod. I osazenstvo kupéčka v poho, já četla Reflex č.18 a ten pán, co tam byl se mnou, Respekt. Cesta směr Brno tedy probíhala v pohodě...cola light + šunkový eiffel to vždy jistí (není tam žádná majonéza a podobné nezdravé věci ;) Byl svátek (8.5.), takže obchody zavřené, čili jsem se domluvila s kámoškou, že na mě počká na hlaváku a zajdem do teska, ale nakonec samozřejmě vše dopadlo úplně jinak. Ostatní měli hlad, takže většina nájemníků privátu a ještě bratr od kámošky se svou holkou, kterou samozřejmě taky znám, naši otcové se moc dobře znají a jezdili jsme společně na lyže starým žukem :D no nic, svět je prostě malý, tak že musíme jít na oběd.

Na jídlo se tedy šlo do londýnské restaurace..teda..mělo to být v londýnském stylu, takže názvy jídel jako Vzdech Robina Hooda apod a k tomu ještě mexická jídla. S kámoškou jsme si daly Sex on the beach a pak ještě gin s tonicem, páč měli akci (50 Kč). Jídlo bylo *zajímavé*, někteři prskali, že jim to nechutná...no nebylo to vyloženě špatné, můj výběr byl původně ten vzdech Hooda, ale pak jsem to čenžla na nějakou mexickou klasiku...Vzdech byl asi ale nejlepší (kuřecí plátky s chřestem a smetanovou omáčkou), příště no. Jo a uprostřed místnosti hned u našeho stolu stál dřevěný svítící Big Ben (viz. foto) :)
Pak tedy cesta na Starou osadu -> byt v paneláku, už to tam znám, takže žádné stresy. Hned u zastávky kolotoče, supr hudba typu Boney M. (to žeru :D) a přemluvili mě, že musím jít na loď...taková ta velká...no...za 25 kaček asi 10 min utrpení! Celou tu dobu jsem raději měla zavřené oči, měla by existovat fotka, protože jeden obyvatel bytu nás fotil z balkónu. No a tak raději hned popíšu osazenstvo bytu: v jednom pokoji moje jedna kamarádka z gymplu se svou *drahou polovičkou* a v druhém pokoji já s druhou kamarádkou z gymplu, se kterou jsem šla na majáles a pak teda ještě jejich kámoš ze školy a pak tam je ještě jeden, ale ten tam nebyl, jinak bych neměla kde spát :P Čili žádný pionýrský tábor.

Na majáles, který se konal na Starém letišti ve Slatině, jsme tedy vyrazili ve složení já, kámoška z pokoje, kde jsem spala já, její bratr s holkou. Pak nás tam ještě čekala další kamarádka, kterou jsem viděla poprvé ještě s dalšími dvěma kamarádkami (hm už se do toho zamotávám)...no ale to je snad i jedno. Jenom menší vsuvka...v tramvaji byly nějaké tři uječené puberťačky romského původu, které pěly ty jejich songy a dost mi lezly na nervy, pže sem neslyšela vlastního slova a ještě k tomu jsem si připadala jak v Ově, žádný rozdíl X) No to letiště je fakt dost velká placka na okraji Brna, takže žádné fronty na jídlo, tojtoje apod. jako minulý rok v Mariánském údolí.

Akorát u vstupu opruz v podobě prošacování, odevzdání nápojů (nic jsme neměli ;) a neplatnosti volného vstupu do Palace Cinemas, akce 1+1 zdarma platila do 30.4., ale to nevadilo. Víc mi vadilo, že jsem zapomněla doma vytisknout program, protože u vstupu nic nerozdávali, jenom sem tam se něco objevilo na obrazovce vedle stage a pak tam byl ještě nějaký pán, který hlásil co kde kdy začíná. Druhý den jsme ovšem nezaváhaly a program vytiskly ;) Jo teď jsem si vzpomněla, že když jsme šli od zastávky busu na to letiště, tak před námi šli zřejmě Španělé...dva kluci a jedna holka a s nimi normálně Češi a bavili se spolu anglicky něco v tom smyslu, že kde to má schovat (Španělka, trávu), jestli budou pořadatelé něco hledat a tak a ta druhá (Češka) jí říkala: hmm tak nejlepší by bylo, kdyby sis to dala do vagíny X) (někteří mají různé nápady...přitom tráva byla cítit na každém kroku, takže ta její rada byla vhodná tak akorát na překročení hranic a ne na majáles ;) I když v Ově mi prohrabávali moji mini taštičku s dotazem: máte tam něco? a já co by to jako mělo být...a ta ženská: no hulení třeba :)) tak to jsem jí řekla, že tohle tam opravdu nemám :)))

No takže první den proběhl v pohodě, docela dost nám toho uniklo, ale nic, co by mi trhalo žíly. Dan Bárta & Illustratosphere byli fakt nuda, hudba dobrá, ovšem zpěv je o ničem...to už byli lepší Lety Mimo, v šapitó v té době zrovna Post-It :)) Nezbývalo nic jiného, než si jít koupit pití, protože byla zima a kámoška prohlásila: dem na panáka. Tak jo, v dvoudecovým kelímku kola + led + rum (nějaký spešl rum, nepamatuju si název)...potom už Skyline, ti mě už ale nebaví tak jako kdysi, jediná zábavná věc na nich jsou oblečky, zřejmě je sponzoruje Rip Curl, a MC Jacob - dobrý týpek...první album bylo prostě nejlepší. Ke konci před přídavkem se byl na obrazovce detail na zpěvačku Jitku a vedle mě stáli dva kluci, asi trochu víc zhulení, a ten jeden povídal tomu druhému strašně pomalu: to je zpěvačka.......jo......ona je fakt dobrá :D...a ještě jsme potkaly známého od kámošky z práce...to se potom jevilo jako docela výhodné, protože během OOMPH! jsme byly pozvány na další rumy (dohromady 3) a ještě k tomu telefonický hovor s mou sestrou, ale statečně jsem přeřvávala zpěváka z Německa...všechny tracky skoro úplně stejné, moc mě to nebavilo...spíš jsme čekali na Transglobal Underground...ti byli naopak úžasní, i když trochu pršelo, tudíž kvalita fotek tomu odpovídá.

Vlastně ještě předtím (před setměním ;) Tata Bojs, nové album jsem ještě neslyšela, takže vlastně znám jenom z koncertů...no a nejsem z toho taky nijak odvázaná...po Biorytmech mě už moc nebaví (akorát bratr od kámošky pronesl větu, která byla reakcí na mluvu a hlas od Mardoše (ši?): Chlapci si asi před koncertem něco dali ne? Nj, to jsou ty mladší ročníky, vůbec nic neví :)) Takže jsem musela přítomné poučit, že takhle Mardoša mluví *normálně* :) První den tedy proběhl vcelku poklidně, až na to, že v centru jsme ještě šli já s kámoškou a jejím skoro-přítelem (taky mladší...chodil na stejný gympl jako my, ale já si ho vůbec nepamatuju, on mě jo X) a ještě jeho kamarádem na pivo...ehm...otevřeno bylo U Charlieho...nebo Charlie...každopádně to byl ten samý klub, co jsme tam byly při mé minulé návštěvě Brna :))

Rozjezd ve dvě jsme samozřejmě nestihli, takže ve tři no a jít spát ve čtyři...nic moc. Ráno bylo krušné, ovšem s vidinou I Am X a LTJ Bukema, hned se líp vstávalo. Proběhla snídaně (asi kolem dvanácti hodin :)) a pak tedy zase cesta busem na letiště s vytištěným programem!!! No i když teď se dívám na ten program a Mňága hrála až od 16:20...hmmm...sme měly dost zpoždění :)) Mňága a Žďorp je klasika, celá moje základka a tak, ale teď už to taký není co bývalo, přesunuly jsme se teda na Mig 21...tihle televizní revolucionáři mě taky nebaví, Macháček měl pár vtipných hlášek + jsme si zazpívali českou hymnu...když teda nevyšel ten hokej ;) Šly jsme se podívat do šapitó, kde zrovna končil Kontrafakt a asi už jsem na to nějaká stará (ticho!), protože opakovat s davem: k*koti, p*ča...to jako fakt ne. Pak PSH a "praha...neni jenom most a hrad..." :)) Potom ovšem nastalo dilema...vyřešila jsem to ale v pohodě...asi půl hoďky jsem obětovala pro Gaia Mesiah, nebylo to špatné, znám ale jenom první album, nové ne...stejně na můj vkus až moc ječí. Takové trochu jak RATM. O hodně lepší byli www, stála jsem skoro u repráků a rezonovala jsem v rytmu beatů :D Jsou to prostě blázni (ta slečna, co vystupovala s nima, byla těhotná...no nevím no).

Po www už Dog Eat Dog, to jsem se docela těšila, pže jsem vzpomínala na moje krásné tričko, které už je trochu v rozpadu, ale spát se v něm ještě pořád dá ;) a na orig. cd, které je taky už v rozpadu a na kinderparty, které se konaly od tří odpoledne do sedmi a nosila jsem si tam své cd Beastie Boys a Dog Eat Dog, ať nemusím křepčit na DJ Bobo apod :D Koncert nebyl špatný, Isms...No Fronts...sem si zaskákala s davem, super atmosféra, akorát mi vadilo, že se frontman pořád mezi jednotlivými songy vykecával...a pořád s americkým přízvukem: brnoooo....majáááleeees :)) a pak říkal ještě něco v tom smyslu, že minule jim fanoušci dali dobrou *tráva*...do you know trava :)))

Mezi tím vším jsme stihly dát čínské smažené nudle...docela mňamka a taky protože byla zima, tak jsem se shodly, že si musíme dát panáka...zlatá tequila byla jasná volba. Pak se to ovšem trochu zvrhlo...potkaly jsme toho jejího skoropřítele a že si musíme dát i s ním...nic lepšího nebylo než vodka...hmmm...takže zase tři X) Docela se mi to hodilo, že se objevil...nechala jsem je tam vykecávat a šla zapařit s vodkou a redbullem v kelímku do stanu (kámošku bych asi na dnb nepřemluvila)... Koogi hrál v pohodě...dala jsem tedy ještě jednou křídla u baru(docela příjemný barman :)) a pak už LTJ Bukem!!! No...skvělé to bylo, buď to bylo těmi křídly nebo nevím, fakt moc příjemný setík...ani se mi nechtělo jít na I Am X, ale co se dalo dělat. Cestou k druhé stage jsem zahlídla Clawfinger...slušný masakr ;) Ale už jsem se docela hodně těšila na I Am X a potřebovala jsem najít mé zpřízněné duše, mobilem to bylo o nervy, ale zadařilo se...nakonec z nich vylezlo, že byli asi 20 min na Bukemovi a že se jim to tedy dost libilo a zapařili...nj, já jsem je tam ale vůbec nezahlídla, stan byl docela rozlehlý.

Co říct k I Am X...asi hlavně to, že fotky mám o ničem, vedle pódia za plotem celý koncert sledoval Jiří ze Sunshine, poprchávalo a nějací dva týpci vedle mě: slečno, dejte si oříšky :)) No byly fajn ty oříšky...v karamelu...Zvuk v pohodě, zapěla jsem si pár songů s Chrisem...hlavně Nightlife a Negative Sex..jo a ještě After Every Party I Die a Kiss and Swallow...nevim proč, ale možná ty texty vzrušovaly i Chrise, páč měl takové jako černé elasťáky...hmm...těžko říct :D Každopádně když se kapela vracela kvůli přídavku, Chris přihupkal a vyskočil na odposlech před mikrofonem...to samé udělala i klávesistka a no....spadla prostě docela drsně dozadu...ale smála se tomu, takže asi vše ok ;)) Pak už jenom good night kids a jelo se rozjezdem do Flédy na afterparty.

Moc pěkné prostředí, dobrá hudba (ze začátku...kolem druhé hodiny ranní už dost nuda) a hlavně pohodlné pohovky...hned jsem si vzpomněla na Sofa Surfers :)) Vedle na jednom sofa už vytuhli takovi mladí emaři...jako jo, bylo to fakt velmi pohodlné, takže jsem si poručila přinést jahodovou čajfu (nepředpokládala jsem, že v Brně nebudou vědět co to je, ale nakonec pochopili) a takhle jsem vydržela až do tří, pže rozjezd před druhou jsme nestihli. Zezačátku j sem ještě měla myšlenky, že jako půjdem tančit, ale to mě brzy přešlo...oni potom šli, ale to už hráli fakt o ničem, raději jsem hlídala věci.
No a jak jsem tam tak hlídala, sledovala Óčko na plazmě, jeden dredař na mě: prosím tě nemáš sklo? (jako to je to na mě tak vidět, že bych něco takového mohla mít?!?) Jako sorry, ale skleněnky po kapsách nenosím X) Pak už teda cesta na byt a ráno vstávat v 8, protože kámoška jela na devět do práce a mi v devět jel vlak...pršelo...hnusně....ještě k tomu výluka!!! Takže mi nebylo zrovna nejlíp a ještě se tahat autobusem po dírách kolem Vyškova. Pak už jsem celou cestu jenom spala a spala...Svinov jsem ale nepřejela ;)

Doma jenom rychlá sprcha a opět jízda vlakem do Ovy na Slezskoostravský hrad, kde bylo pokračování majálesu...to už se sestrou. Vystály jsme docela ukrutnou frontu na bramborák, a když se nás ta paní ptala, kolik jich chceme, tak jsem sborově odpověděly že dva :))
A ona: jeee to je hezké, jako dva pejsci :D Viděla jsem tedy opět Skyline, Tata Bojs, ale ještě jako bonus No Name ;), Vypsanou Fixu (devatenáctset vosumdesát dva, jsem malej ímo a ty si prinzecna...nejlepší popart ledňáček...kofola), Kryštofa ;) no ale i LTJ Bukema (trochu menší stan...no spíš poloviční než v Brně), DJ Five a pak v jedenáct večer Sunshine! Vůbec se mi na ně nechtělo jít, protože se mi to jejich nové album vůbec nelíbí, ale bylo nás tam strašně málo (jj, jak řekl Karel...je těžké hrát proti Dog Eat Dog ;) a pořád vyřvával: tak už se ku*va hejbejte :))) Takže jsem neodolala a ještě jsme byly v první řadě a Kája pořád pobíhal pod pódiem a kdybych uměla texty těch nových songů, tak sem si mohla zazpívat s ním, páč vylezl přímo naproti mně na tu zábranu...jj...pěkně voněl ;D No a chudák taky zakopl o stupínek pod pódiem, takže se zkácel na zem podobně jako ta holka z I Am X, ale smál se tomu, takže to bylo ok :)))

No a pak na konec všem v první řadě podal ruku Jiří /jo...je pěkný/ a že jako čáááu no a potom nám ještě rozdali nálepky a placky (tak holky..tady máte)...byli opravdu milí ;))
To je vše...akorát jsme samozřejmě dobíhaly na vlak (je to docela kus...přes most, oběhnout celou Černou louku a pak nahoru na mosty...no nic moc)...a České dráhy vypravily jenom jeden vagón...něco jako akvárko (motorák), takže se tam tísnilo asi padesát lidí X) Strašné. Celkově ale z obou majálesů mám dobrý pocit :)

Jinak ty fotky jsou fakt o nicem, ale pojmenovala jsem je, takze... ;)