Zpět v Le Mans + alkoholové dýchánky

Naposledy jsem zde přála Joyeux Noël no a pak jsem nějak pořád neměla čas atd apod, takže se zpožděním všem přeji Bonne Anneé 2008 :)

Domů jsem jela tedy na vánoce, 21.12. odjezd z Le Mans přesně v 8:59 TGV. No jo, to by byl nejlepší scénář, sestra ovšem zapomněla doma u Anny lístek na bus (Eurolines), takže jsme v pohodě vyjely Espacem, řídila Anne, asi v polovině cesty na nadr se ptám ségry, jestli má lístek na bus...a ona že ho přece nepotřebuje, stačí rezervační kód. To si ale spletla s jízdenkou Student Agency :))...to mohlo být tak kolem 8:40. Takže krkolomné vysvětlení situace Anne, která to tedy otočila a modlila jsem se, ať jsou na semaforech zelené, pže jinak bysme neměly šanci. Na nadr jsme dorazily v rekordním čase 8:54. Po ránu docela slušný stres, nádraží se celé nějak opravuje, respektive vchod do budovy a jezdící schody, takže zmatek jak se dostaneme na nástupiště a hlavně které!!! Ukázala jsem tedy jedné přívětivě vypadající paní lístek a ptala se jí, kudy máme jít...ta viděla děs v mých očích i v sestřiných, tak v klidu ukázala na hodiny, že je pět minut čas a že jede tím stejným vlakem do Paris, tak ať ji následujeme. V tom spěchu jsme se ani pořádně nerozloučily s Anne (ségra je u ní v rodině, ale o tom už jsem tady psala...snad). TGV vlaky se dají koupit jenom s "místenkou", takže jsem na nástupišti luštila rozmístění vagónů a částí nástupiště, kde by měly jednotlivé vagóny dorazit.

Vlak přijel, ale zastavil asi trochu později, takže neodpovídalo označení vagónů a nástupiště, spousta lidí se teda hrnula někam a ségra panikařila, tak jsem vrazila lístek pod oči jednomu klukovi a ptám se kde je teda ten voiture 16, naštěstí řekl že jde do toho stejného vagónu, čili problém vyřešen. TGV má dost velkou nevýhodu, že kufry buď dáte u dveří do přihrádky nebo nad hlavu nad svoje sedadlo, ale ty velké kufry (každý asi tak 25 kg) dostat nahoru není nic moc a nechat je u dveří v chodbe není bezpečné, pže Anne říkala, že sem tam chodí různí lidí a zavazadla kradou. No naštěstí spousta ochotných lidí, takže kufry byly zdatně dány nahoru nad naše sedadla a mohlo se vyjet.
Vytáhly jsme jídlo, pže hlad je sviňa (sendviče s jambon, emmental a nějaká trochu zelenina + brioche + coca-cola vanille) a jak jsme dojedly, tak výstup, protože TGV je fakt mazec...ve volné krajině to člověku ani moc nepříjde, akorát si říká, že se ty stromy vzdalují sakra rychle, ale před Paris jede vlak asi deset minut v tunelu a to byl hodně velký nápor na moje uši. Každopádně až na ty kufry pohoda. V Paris spousa lidí, ale měly jsme hoooodně času, takže v klídku jsem šla koupit lístek na metro do Relay, tam mi řekli že ne-e. Zkusila jsem ještě Relay přímo u vstupu do metra, ale tam už ten prodavač byl zvyklý, takže na můj dotaz začínající Est-ce... odpověděl že naproti. Ani jsem to nedořekla :)) Takže lístky na metro buď u přepážky, kde sedí živá osoba, nebo automaty (výhodné je, že se dá platit kartou). A pak už směr na nástupiště metra...jeden přestup, ochotní lidé, kteří nám vynášeli kufry po schodech a jeden tlustý černoch s houslema, reprákem...docela slušný trip-hop :)) Škoda že nebyl čas mezi tou spoustou lidí, ale zasloužil by si nějaké euro.

Celé Gallieni má pod palcem Eurolines, takže mraky lidí různých národností a trochu chaos u check-inu, pže dlouhá řada, všichni jeli na svátky domů, trocha nervozity a docela kosa...a nezvyk slyšet češtinu :) U autobusu už čekal hele Mirek a ten druhý už nevím jak se jmenoval, ale dotaz "Tak kam to bude, do Prahy?" mi přišel jako úplně z jiného světa :)

to be continued...