Jeden joke ;)

Tenisový loket

Chlapa bolí loket a chce jít k doktorovi.
Kamarád mu říká:
Neblbni, u nás na fakultě teď testujeme super počítač,
ten ti za 50,- Kč udělá diagnózu i navrhne léčbu, stačí trocha moče.
Chlap to zkusí a z počítače vypadne lístek:
Máte tenisový loket. Dávejte si Priesnitz obklady přes noc, přes den
natírejte Olfenovou mastí, berte Brufen a šetřete to 3 týdny!
Chlápek je spokojenej, ale hned si říká, jestli to není nějaký podfuk
a jestli by ten počítač neoblbnul.
Rozhodne se, že to zkusí.
Doma nalije do lahvičky vodu z vodovodu, přidá kus slin od psa, moč od dcery a od manželky, a nakonec i svoje sperma. Všechno smíchá a vzorek hodí do počítače. Ten dlouho bzučí, cvaká, pak vyjede kus papíru a na něm je napsáno:
Voda ve vaší domácnosti je příliš tvrdá, pořiďte si katexovy filtr.
Váš pes má blechy, umyjte ho šampónem Autin. Vaše dcera bere kokain, dejte ji na terapii. Vaše manželka je těhotná. Jsou to jednovaječná dvojčata, obě holky. Nejsou Vaše. Pořiďte si právníka. A jestli nepřestanete masturbovat, tak se Vám ten tenisovej loket nikdy nezahojí!

No a ještě jeden krásný obrázek :D

Tak o životě...

Nejdřív pár věcí ze života. Pes furt nehárá (na fotu na svém oblíbeném místě - u ledničky), takže težko říct, kdy budou štěňata...jakoby (teď si nejsem jistá, jestli dohromady nebo zvlášť, jdu tedy cestou nejmenšího odporu a dohromady) to ta potvora věděla, že se čeká jenom na ni, aby se mohlo jet za panem ženichem až do nějaké díry u Děčína. Další termín je teda září, ale když nehárá teď, tak to časově taky moc nevychází. Prostě se nějak zasekla...možná žádné potomky nechce ;)(a já jí rozumím).
Sobota to byla...6. myslím, tak to jsme měli sraz z gymplu, dorazilo prý pouze pět souputníků :D No...nic moc, já jsem teda měla taky dorazit, ale v ten samý den slavil můj rodič své životní jubileum s lidma ze cvičáku a bylo tam dost lidí, takže jsme se sestrou pomáhaly roznášet jídlo a takové ty věci... Časem, jak se tak stmívalo a bečka (radegast) ubývala a slivka ubývala a víno ubývalo a...o půlnoci jsem se definitivně rozhodla, že nikam nejdu a zůstávám tam. Teoreticky jsem si tam se všema potykala...už žádné dobrý den jak v mateřské školce. Dokonce přijel i Bílý bizon se svými dvěma koňmi...už si asi nevzpomenu na jména, ale klisna byla bílohnědá a její hříbě celé bílé...Bizonovi je 78, jak nám řekl, a klidně může někdy přijít...aby ty děti poznaly, co to je příroda ;) No spíš čekal, že mu někdo přinese ohnivou vodu, ale to se nestalo. Koníčci byli unavení, byli prý totiž na Lysé...no tak to jsem věřila, že toho už mají plné zuby. Stáli nehybně a usínali, takže se dali v klidu hladit :) Domů jsem šla kolem jedné...dvou. Podle slov sestry mě "musela tahat" domů, ale já si všechno přesně pamatuju a sestra samozřejmě přehání :P Akorát jsem málem usnula ve sprše...no a co :D Každopádně druhý den jsem byla jak beránek (ovečka) a když jsem viděla kolik chlastu máme zase doma (dary)...ach...ti lidi prostě nemají žádnou fantazii ve výběru dárku k narozeninám. Jenom ještě takový dovětek...tak trochu jsem byla vyzvána k tanci (na ABBU?!!?!!) a víc lidí prostě tančilo a pak někoho napadlo rozlívat po ostatních vodu...naštěstí mně se to vyhlo, ale prý mému mobilu ne (jsem ještě teda od sestry schytla, že se nestarám o své věci). No a včera jeden účastník akce byl za otcem něco řešit a první otázka byla na mě: tak co mobil, je v pohodě? ...a já jako co by mělo být s mým mobilem, Nokia vydrží všechno...a vůbec jsem si nevzpomínala, o co vlastně jde. No jo, snad příští akce dopadne líp ;)

Kočičky a filmy

Na začátek radostná novina, na zahradě skutečně žije šedá kočka (viz. foto), která má s černým kocourem tři koťátka..pěkně barevně odstupňované, takže jedno skoro celé černé s nepatrnými pruhy, druhé černošedé s pruhy a třetí po mámě ;) (to je asi nejhezčí). Až teprve teď jsem je konečně viděla...a to už jsou docela velká ta koťata, celou dobu se asi schovávali, protože se bojí psa no a pak na zahradu chodí ještě jeden kocour, bílohnědý, no a na toho ta šedá prská a tak...vůbec se nebojí (kocour) a když zavolám čiči tak hned přiběhne a začne se lísat. Škoda že vypadají tak uboze. Tudíž když už jsme jim poskytli přístřeší, tak jsme jim tam dali i misku s mlíkem a piškotama...to jako zabralo, šedá se už nechá pohladit, ale koťata vůbec, člověk se přiblíží a hned zdrhají. Na ochočení to tedy asi nebude :( Včera se taky vidělo, jaký je náš pes hrdina...šedá kočka ji normálně odehnala a v klidu se šla schovat dovnitř :)) Takže pokud budou kočky na pozoru, nehrozí jim žádné nebezpečí ;)


Naked Lunch (1991)

Nahý oběd je hooodně psycho film, knižní předloha samozřejmě stejnojmenná kniha od Williama S. Burroughse a i když jsem knihu nečetla, dalo by se říct, že si s ní Cronenberg (btw taky Crash) poradil slušně, dobrá atmosféra po skoro celé dvě hodiny a hlavně výborný Peter Weller (sexy barva hlasu ;) - teď se dívám, že hrál i ve "24"...hmmm...a taky v Za mraky a to se cení :)) Jinak teda líp by se tenhle film sledoval společně s nějakýma drogama v sobě, ale to tady nechci zbytečně rozebírat ;) Čili 4****.


Citizen Dog (2004)

Občan pes je taky psycho film, ale úplně v jiném smyslu. Za prvé místo vzniku Thajsko, za druhé úplně jiná hudba (v Naked Lunch jazz a hlavně sax sóla ;). Za další plyšový medvídek hulící jedno cigáro za druhým se svou osmiletou majitelkou, které je vlastně 22 (!?) a tento zlozvyk méďa pochytil po ní, Pod...hlavní hrdina, reinkarnace babičky (dokonalé), sardinky, uklízečka, ghost rider a hlavně barvy barvy barvy...neskutečně barevný film. No a potom taky skvělá úvodní píseň...ještě teď si ji thajsky pobrukuju ;) Musím dát ovšem 4****, protože těch barev a všeho...no ke konci se to celkem táhlo, jinak by to bylo za 5 hvězd :)

Apparat - Walls (2007)

Hmmm...to zase byla jednou láska na první pohled (poslech) ;) A to se mi nestává jenom tak, no vlastně ještě Xploding Plastix, ale jinak se ke všemu musím složitě prokousávat a rozhodně mi nestačí jeden poslech. A taky jsem dost kritická. Ovšem u téhle desky prostě nemůžu jinak, než ji (zatím) označit jako album roku ve virtuální mikra´s chart :D Prostě už první track mě dostal a nepustil....a to ani nemluvím o druhém, a tak bych mohla pokračovat až ke konci alba - pozor na poslední track, je škoda přijít o ty šumy :)) Ještě teda zmíním You Don´t Know Me...asi moje srdeční záležitost. Jedna chytrá paní/slečna na nějakém webu, těžko říct kde, psala, že poslouchala tohle album pořád dokola a neměla vůbec potřebu nebo chut si pustit něco jiného, jednoduše proto, že Walls obsahuje všechno...elektroniku, idm, pop, a taky spoustu akustických nástrojů, takže je velice kompaktní a zcela uspokojující ;) Apparat je prostě geniální ;)

Jo a jen tak btw jsem pro tento týden top listener na last, ale to mě nepřekvapuje :D

Pustevny

Ucucávám si tady vodu (pramenitá z kohoutku a bez bublin!) a přemýšlím co k tomu napsat, když už to je týden, co se tahle vyčerpávající akce uskutečnila. Předně musím podotknout, že obuv jsem nezvolila ideálně, mým rodičem jsem totiž byla ujištěna, že půjdeme (já, sestra, pes) celou cestu po asfaltce...eeh...ze začátku to tak vypadalo, ovšem...no já se k tomu dostanu. Ale nadšení bylo velké, příprava trvala skoro tři roky (od té doby co máme nového pejsánka).

Vyrazily jsme vlakem z místa bydliště do Kunčic pod Ondřejníkem asi v deset dopoledne (večer jsme se se sestrou shodly, že nemíníme vstávat extra brzo), pes samozřejmě ve vlaku stresoval, lidi se otáčeli a určitě si říkali v duchu, jak to nebohé zvířátko týráme, když přece nechce jezdit vlakem apod. Jejich pohledy to naznačovaly jasně! Ale na to už jsem si zvykla.

Před nadrem jsme hleděly do turistické mapy, po jaké barvě - značce vlastně půjdeme...hmmm...z toho jsme nebyly moc chytré, naštěstí hned vedle byl takový ten sloupek s cedulkami, takže i s kilometry to mělo být po zelené (hezká barva) a 8 km. Značení bylo opravdu excelentní, v tom problém nebyl. Šly jsme...šly a šly...po avizované asfaltce, až na dost velký vítr vše v poho, příroda, čerstvý vzduch...pak horko, dusno. Před námi byly pořád dva kopce a na jednom byly nějaké budovy a ještě něco, co jsem nedokázala identifikovat...a říkám sestře: no, tak přinejhorším vyjdeme tady na ten první kopec a plynule přejdeme na ten druhý :D (jj, ještě stále to vypadalo optimisticky).

Pořád se šlo kolem chatek a pak *vchod* do lesa a strmější asfaltka v rozpadajícím se stavu...ale slunce svítilo, pes plaval v potoce, sem tam někdo jel na kole a my se potily a probíraly různé věci. Na jednom rozcestí cedulka že už jenom 3,5 km...jooo...tam budeme za chvíli.
Bohužel...bylo čím dál větší vedro, šly jsme už docela dlouho a ještě k tomu konec asfaltky a začátek prudkého stoupání, které už skoro vlastně pokračovalo až na Pustevny, a kamenitá cesta jak na nějakou velehoru..hmmm..botky prostě dostaly zabrat.

Kdybych to věděla, tak samozřejmě beru goráče. Člověk se pořád učí.
Po jednom náročém úseku to už vypadalo, že konečně jsme u cíle, ale na stromě byla akorát cedulka, že se tam vyskytují chráněné šelmy (viz. foto) a další odbočka a další nekonečná cesta lesem (jo, les byl fakt pěkný).

Moc lidí jsme taky nepotkaly a jenom jsem uvažovala, co bych asi dělala, kdyby se objevil medvídek nebo tak něco. Během výstupu jsme teda funěly a nadávaly, že tohle stačilo na dlouhou dobu a hned tak zase Pustevny netřeba vidět a ještě padaly různé nepublikovatelné výrazy ;)

Bylo už skoro půl jedné, docela hlad a konečně zase rozcestník a info že už jenom 1,5 km. Jupíííí. Naštěstí se už šlo jenom po rovině, lidí přibylo...nakonec jsme konečně prošly kolem hnusného kontejneru a pak už jeden hotel a druhý hotel a...a....zkoumaly jsme jídelní lístky...zvítězila terasa u hotelu...nevím název...každopádně zelená střecha a takový ten typ horského hotelu, který se kdysi stavěl.

Bylo nádherně, pobíhající děti (to není nic pro mě ani pro psa), ale to se dalo vše v klidu přečkat, protože jsme si objednaly fakt mňamku (sestra vybrala a za to jí patří můj dík): stejk z lososa na bylinkách...mmmm....až na ty otravné mouchy to nemělo chybu. Za hodinu už zase plné energie jsme vyrazily směr socha Radegast a kostel Cyrila a Metoděje.

Všude samí důchodci, matky s dětmi, Poláci a Slováci (taky Američani ;). Cesta je široká, lemována stánky s různým zbožím a občerstvením, je tam prostě vždycky docela rušno. V zimě to tam vypadá taky dobře, ale ty sjezdovky jsou o ničem, je jich hodně, ale jsou krátké, takže se člověk vůbec nesveze. Bod má ovšem to prostředí a tak. Potkaly jsme jednoho kámoše, šel ještě se známým a protože jsme nasadily celkem svižné tempo, tak jsme je předešly a jenom jsme za sebou slyšely: Nooo tak kdybysme jako chtěli, tak taky můžeme jít tak rychle že :))

Cesta se táhla...pořád horko...hodně lidí, ale socha Radegasta konečně na dohled (u ní ječící děcka, výlet ZŠ). Pokračovaly jsme a kostel furt nikde. Takže jsme šly a šly a pak konečně ten nádherný dřevěný kostel a hned vedle něho hnusný vysílač nebo co to je, děs. Udělala jsem pár fotek (i trigonometrický bod, viz foto ;) a pak zase zpátky. Kdybychom ale věděly, že to bude taková dálka, tak se na nějaký kostel vykašleme, ale já sem si prostě pamatovala, že je Radegast a pak se chvíli jde chodníčkem v trávě a kostel. No, to jsou asi ty dětské oči :)

Nakonec tedy z Pusteven k soše 1,5 km a od sochy ke kostelu dalších 1,5 km. Hrůza...z Pusteven jsme vyrazily směr nadr kolem čtyř hodin! Ještě nezbytné foto Jurkovičových staveb (článek z Reflexu pro neználky), doplnění tekutin (Calipo od Algidy :))) a šup šup dolů stejnou trasou zpět.
Na závěr bych teda ještě jednou podotkla, že nás strašně bolely nohy a ušly jsme celkem asi 22-23 km. Pejsánek doma spinkal jak zabitý ;)