Začátek

...byl krušný. Nutno přiznat...s fráninou jsem si fandila víc, ale teď už je to ok. Zatím jsem dost lazy na to otevřít si mou starou učebnici z gymplu a aspoň nějak probrat minulé časy, ale vzpomínám a snažím se. Horší je něco říct než rozumět.
Nejdříve řeknu ty pozitivní věci. Sýry (!!!!!) a víno samozřejmě. Teď jsem si vzpomněla, jak mi můj kamarád ze základky i gymplu říkal (už byl skoro všude), jak potkal naši bývalou spolužačku ze základky a byli někde u piva, oba dva už měli něco v krvi a kámoš říká: ve Francii...ty sýry! Ty sýry! a ona na to: Ale prosim tě, žádné sýry, vždycky máme doma super tvaroh...ten tvaroh! Ten tvaroh! :D Sýry jsou tady prostě bezkonkurenční a jí se po každém jídle a pořád...už vím, které druhy vezu domů :)) No a víno...přeorientovala jsem se na červené. Ale bílé je tady taky super, akorát že všichni pijou červené. Ségra je v poho, víno mají pořád, v garáži další docela hodně velký stojan na víno...některé flašky jsou už hodně zaprášené.
Moje rodina bohužel víno nepije :/ Akorát pijou gin&tonic, což není vůbec špatné, ale ještě mi nějak nenabídli...je to sice pořád ve frigo, ale co já s tím žejo...asi si koupim víno za svoje prachy...na nervy, které už jsou značně v kýblu...dětičky jsou totiž /mluvím hlavně o jednom děťátku/ někdy k nevydržení a vyloženě se mi smějou do ksichtu a vůbec...mstí se mi za to, že maminka začala pracovat.

Takže Elise 34, Pascal 44, Simon 13, Clémence 11, Hortense 4 a Henri 2 (dva roky bude mít den před mými narozeninami :) Za prvé asi nikdy nepochopím 4 děti...dvě nad hlavu. Vlastně mi pije krev jenom Hortense...jsou jí 4, úplně všechno jí nerozumím a ona toho samozřejmě využívá. Strašně pokrytecká...jedním slovem herečka...Ostravak by řekl gyzd...strašné. Henri je někdy taky k nevydržení, ale dá se s ním vyjít, přece jenom je ještě hodně malý...jo takže taky samozřejmě přebaluju pokakané plínky...chjo...ale to je to nejmenší. Mezitím teda ještě vyzvedávám ze školky a vodím do školky Hortense, Henri dvakrát týdně garderie (btw 60 euro měsíčně, vlastní jídlo, plínky atd ) - mám v úterý a čtvrtek volné odpoledne! - a pak samozřejmě vařím, uklízím celý barák, peru (sušička je dobrá věc), žehlím (teď mi Elise koupila novou)...nooo a pak se stárám, aby se někomu nic nestalo...naštěstí Simon a Clémence jsou v poho...teda až na to že jsem Clémence musela vysvětlit, že můj ntb není na hraní, sledování youtube ale hlavně...hlavně není na chatování se spolužákama přes msn! Něco takového stejně ani nevedu, takže rychle pochopila..akorát si ráda půjčuje moje věci a tak, ale to snad nějak přežiju.

Jenom pár perel na závěr: už mě zastavily dvě hodné paní s francouzskou mutací Probuďte se! :) Když jsem řekla, že se mnou moc nepokecají, tak ta jedna hned na mě polsky :) No a taky mi ukradli salát v Marche U...takový řetězec obchodů po celé Fr. Prostě jsem lovila eura z peněženky a někdo kolem mě procházel a salát nikde...tak se ptám pokladní, kde jako je a ona že ho dávala tady a jestli ho už nemám někde v kočárku a já že ne...naštěstí mi dali nový a byli samozřejmě moc milí :) No a teď jsou tady stávky a tak různě...napíšu příště. Přes týden vstávám v sedm, což je nekřesťanská hodina pro mě :)

no tyjo tak blogger dneska stavkuje taky...takze fotky nekdy jindy :P

On the Road

Jenom bleskově napíšu něco o cestě do Le Mans, páč celkem zajímavé a než na to zapomenu... . Cesta z Ovy do Prahy "žluťákem" proběhla hladce, až na to že ke mně přiřadili asi desetiletou holku a předemnou seděly nějaké dvě holčiny, které se pořád bavily o tom, jak jedou studovat do Německa a tvářily se děsně důležitě, takže jsem zvuk ve sluchátkách dala na plné pecky, pže než poslouchat ty jejich kecy, to už byl lepší filmík The Dukes of Hazzard. Strašná kravina (sprominutím), na čsfd jsem tomu dala jednu hvězdu a to ještě s přivřením všech čtyř očí x). Za Brnem ovšem další film Ať žijí duchové :) To mi přišlo po předchozím jakoževtipnémfilmu docela zábavné, pribiňáčci sou ok a Sovák je super a vůbec... Asi na to mělo vliv i to, že to dávali s anglickými titulky - protože vepředu seděli dva Španělé, asi kolem třiceti let...pořád popíjeli nějaký čaj či co... Na Florenc příjezd kolem devíti večer, spousta divných lidí (pže tam asi půl hodiny stál rumunský autobus). Tak jsem tam čekala s ostatníma lidma u okýnka Eurolines. Ti vypadali v poho (taky že jo, pže taky jeli buď do Německa nebo do Francie jako já ;) Rumunský bus teda odjel a přijel další...tentokrát už správný...Praha - Paris :) Přesně ve 22:00 odjezd. Zastávky v ČR jsem prospala...akorát kolem sedmi osmi ráno nějaké německé město a chudáci děcka šli do školy ;) Jo...ty holky jedoucí do Německa studovat byly taky ve stejném busu...naštěstí vystupovaly ani nevím kde, ale druhý den, kdy se jelo už jenom přes Francii, to bylo ok. Na německo-českých hranicích v poho, v Německu a Lucembursku taky v poho (docela dost škodovek jsem viděla za tu chvíli, co bus vjel do Lucemburku :) Skoro všichni Češi vystoupili v Německu, pak už spíš jenom přistupovali různě mluvící lidi. Cestou do Paris nás zastavili dvakrát...nebo třikrát?...policajti, jednou dokonce i pejsek pročmuchal celý bus (fenka, černý labrador) :) Nikdo ovšem nepřevážel žádné zakázané látky :P
Cesta přes Francii byla celkově dost nuda, teplo, slunce, samé pole všude...krajina nic moc. V Paris to už bylo jiné kafe, docela chaos, ale v pohodě bus dojel do La Défense. Všimla jsem si všudypřítomných reklam na Prison Break, pže to teď dávají na M6. No a Paris je fajn. Se mnou vystupovali akorát dva čeští manželé, důchodci, a ještě Vietnamec nebo já nevím odkud byl. V metru jsme se potom rozdělili, popřáli mi pěkný pobyt (ti důchodci) a pak už jsem jenom přestupovala na nadru (kufr, který se nezdál tak těžký, když se s ním jede po rovné ploše, byl jak deset pytlů cementu...všude samé schody, naštěstí vždy mi pomohl nějaký hodný francouzský mladík ;) pořád se na mě usmívali a já jakože thanks a merci :) Na nadru Paris Montparnass Bienveue docela zmatek, než jsem koupila listek na vlak :) Anglicky naštěstí uměli, ale i tak s tím přízvukem jsem rozuměla jak kdy. 200 km teda za 23 euro (žádné TGV). Tento normální vlak stál na dvacáté koleji, úpně na kraji...nejlepší místa zabraly samozřejmě vlaky TGV. Přirovnala bych to k našem IC...zvenku nic moc, ale vevnitř jak naše IC. Problém byl co s kufrem...nahoru bych ho nedala, tak jsem se usadila ke stolku pro 4 lidi, jedině tak mohli lidi procházet. Před odjezdem se ale vlak začal dost plnit, jeden fakt pěkný kluk se zeptal, jestli si může přisednout a dát ten kufr nahoru...já že klidně... (sem hned uvažovala, jak to budu dávat dolů). Lámanou angličtinou (btw super film ;) se hned ptal, odkud jsem a co budu ve Francii dělat, tak jsem mu to teda vysvětlila a když vystupoval, tak mi popřál hodně štěstí a ať se mi tady líbí a tak..to by se mi asi v ČR nestalo. Celkově mi všichni tady připadají vstřícní a usměvaví... To je zatím vše...na nadru v Le Mans už mě čekala ségra s Anne :)