Tak o životě...

Nejdřív pár věcí ze života. Pes furt nehárá (na fotu na svém oblíbeném místě - u ledničky), takže težko říct, kdy budou štěňata...jakoby (teď si nejsem jistá, jestli dohromady nebo zvlášť, jdu tedy cestou nejmenšího odporu a dohromady) to ta potvora věděla, že se čeká jenom na ni, aby se mohlo jet za panem ženichem až do nějaké díry u Děčína. Další termín je teda září, ale když nehárá teď, tak to časově taky moc nevychází. Prostě se nějak zasekla...možná žádné potomky nechce ;)(a já jí rozumím).
Sobota to byla...6. myslím, tak to jsme měli sraz z gymplu, dorazilo prý pouze pět souputníků :D No...nic moc, já jsem teda měla taky dorazit, ale v ten samý den slavil můj rodič své životní jubileum s lidma ze cvičáku a bylo tam dost lidí, takže jsme se sestrou pomáhaly roznášet jídlo a takové ty věci... Časem, jak se tak stmívalo a bečka (radegast) ubývala a slivka ubývala a víno ubývalo a...o půlnoci jsem se definitivně rozhodla, že nikam nejdu a zůstávám tam. Teoreticky jsem si tam se všema potykala...už žádné dobrý den jak v mateřské školce. Dokonce přijel i Bílý bizon se svými dvěma koňmi...už si asi nevzpomenu na jména, ale klisna byla bílohnědá a její hříbě celé bílé...Bizonovi je 78, jak nám řekl, a klidně může někdy přijít...aby ty děti poznaly, co to je příroda ;) No spíš čekal, že mu někdo přinese ohnivou vodu, ale to se nestalo. Koníčci byli unavení, byli prý totiž na Lysé...no tak to jsem věřila, že toho už mají plné zuby. Stáli nehybně a usínali, takže se dali v klidu hladit :) Domů jsem šla kolem jedné...dvou. Podle slov sestry mě "musela tahat" domů, ale já si všechno přesně pamatuju a sestra samozřejmě přehání :P Akorát jsem málem usnula ve sprše...no a co :D Každopádně druhý den jsem byla jak beránek (ovečka) a když jsem viděla kolik chlastu máme zase doma (dary)...ach...ti lidi prostě nemají žádnou fantazii ve výběru dárku k narozeninám. Jenom ještě takový dovětek...tak trochu jsem byla vyzvána k tanci (na ABBU?!!?!!) a víc lidí prostě tančilo a pak někoho napadlo rozlívat po ostatních vodu...naštěstí mně se to vyhlo, ale prý mému mobilu ne (jsem ještě teda od sestry schytla, že se nestarám o své věci). No a včera jeden účastník akce byl za otcem něco řešit a první otázka byla na mě: tak co mobil, je v pohodě? ...a já jako co by mělo být s mým mobilem, Nokia vydrží všechno...a vůbec jsem si nevzpomínala, o co vlastně jde. No jo, snad příští akce dopadne líp ;)