On the Road II

Cesta zpět do Le Mans byl pěkný opruz. Do Prahy to ještě šlo, ale bus Eurolines na Florenci byl skoro celý zaplněný, naštěstí byly za sebou dvě místa volné. Seděla jsem vedle jednoho kluka, tak mu říkám, jestli by byl tak hodný a nevyměnil si místo se ségrou, abychom mohly sedět vedle sebe...a on: "Já vím, že jsem kurva, ale chci sedět vedle okna." No, co na to říct. Škoda že jsem narazila zase na takoveho typa, který pořád svítil, protože pletl takové ty náramky...prostě pořád, každou volnou chvilku, i potmě :)) Kolem šesti ráno v Německu už byl bus z poloviny prázdný, takže jsme zabraly každá pro sebe dvojsedadlo a dalo se i normálně spát. Překvapivě jeli zpátky do Paris úplně ti samí lidi, co předtím na vánoce domů...čili dredaři a pak ještě několik známých tváří.

Protože Shengen v plném proudu, žádná buzerace na českoněmeckých hranicích, ale až za nimi :)) Seděly jsme docela dost vepředu, takže jsem slyšela, jak se řidiči mezi sebou baví. Po přejetí hranic ten jeden povídá: "Uvidíš, že nás seberou tady na tom parkovišti...mají dvě auta....aaaaa už je máme tady." No takže zase všichni museli ukázat pasy nebo občanky... Pak už France a neskutečné oteplení, na jedné benzínce 14 stupňů...slunce...neuvěřitelné teplo po mrazech v ČR :)

V metru nám tentokrát nikdo nepomáhal (víkend), v TGV nám taky nikdo nepomohl s kuframa, takže jsme místo na svých předplacených sedadlech seděly u dveří s přihrádkama na zavazadla, protože polovina vagónu na nás blbě hleděla, že chceme dát kufry nahoru nad sedadla. Jedná ženská se do toho pořád nesmyslně montovala, vysvětlovala, že na zavazadla je dost místa u dveří v chodbičce, jako bysme to asi nevěděly. Tak pak se už ségra naštvala a schválně anglicky jí vysvětlovala, že sorry ale ty kufry tam samotné bez dozoru nenechá, že tam máme všechny věci + notebooky a baba nechápala :D

No ale protože nám nikdo nepomohl, tak jsme teda byly v té chodbě s kuframa...dalo se tam normálně sednout, takže v poho. Průvodčí se potom divil, proč si nejdeme sednout na svá místa, takže zase další vysvětlování, ale pochopil.
Noo jinak na nádraží byla docela zima, tak jsme čekaly u takového jako sálájícího topítka...takový sloupek, který byl uprostřed celé haly a bylo u něho teplo :)
Za 50 min byl vlak v Le Mans a tady už nás čekal děda (otec od Anny) a večeře a potom normální všední dny...

BTW Hortense mě vítala, jako by mě neviděla sto let a celkově je nějak od mého návratu víc hodná a nezlobí :)

(fotky z cesty)

v Paris bruslili...